Ačkoliv se Adolf Loos za architekta nepovažoval, ovlivnily jeho názory a především dílo generaci jeho současníků i následovníků, architektů i všeobecně kulturně vzdělaných mužů a žen. Svými postoji a dílem se zařadil do předválečného "jiného Rakouska", svobodomyslné alternativy těch společenských vrstev loajálních vůči habsburskému trůnu, které pevně stály na konzervativních pozicích. K jeho blízkým přátelům z literárních, filozofických a uměleckých kruhů patřili spisovatelé Karl Kraus a Peter Altenberg, malíř a grafik Oskar Kokoschka, filozof Ludwig Wittgenstein a řada dalších. Kultura "jiného Rakouska" se mohla naplno rozvinout po první světové válce v tolerantnějším prostředí rakouské republiky a poválečné Vídně, přestože i zde věčný bojovník Loos nacházel dostatek podnětů k ostré kritice. Základy k duchovnímu prostoru otevřenému diskusi a svobodnému střetávání myšlenek však byly položeny už na přelomu století a Loos byl jedním z jeho tvůrců.

Články a přednášky, v nichž Adolf Loos obhajoval věcnost, pragmatismus, úspornost a racionalitu architektonického myšlení, i jeho architektonická a interiérová tvorba (především obchodní dům Goldmann a Salatsch) vyvolaly ve Vídni už před válkou bouřlivé diskuse. Radikalismus literárních názorů korigoval Loos ve svém díle používáním ušlechtilých materiálů, strohá vnější obálka budov kontrastovala s interiéry zařízenými pohodlně a s vytříbeným vkusem. K jeho průkopnickým činům patří radikální rozchod se secesí a veškerým figurálním a ornamentálním dekorem, který ovšem nahradil přirozenou strukturou vybraných kamenů, dřev a dalších ušlechtilých materiálů, a zavedení pojmu "Raumplan" (prostorový plán) do architektonické praxe. Přes vyhraněné sociální cítění nepatřil k příznivcům sociálních experimentů uskutečňovaných prostřednictvím architektury, ale svým dílem připravil cestu konstruktivismu a funkcionalismu.