Vilu nechal postavit pro sebe a svou ženu Miladu významný český stavební podnikatel Ing. Dr. František Müller. Byl spolumajitelem velké české stavební firmy Kapsa a Müller, založené v Plzni roku 1870 otci obou podnikatelů, která se specializovala především na provádění železobetonových konstrukcí průmyslových, dopravních a vodních staveb a veřejných budov, a to nejdříve v domovské Plzni a potom i v Praze, Mladé Boleslavi a na dalších místech. Firma často používala nové stavební postupy a technické metody. Na doporučení architekta Karla Lhoty svěřil Dr. Müller návrh vily s význačnou reprezentativní funkcí Adolfu Loosovi, se kterým Lhota spolupracoval na několika Loosových plzeňských zakázkách. Vzhledem k Loosovu zdravotnímu stavu mu Lhota pomáhal i při realizaci tohoto projektu, především při zpracování prostorového řešení, což dokládá dochovaná smlouva o vyjasnění spoluautorství mezi Loosem a Lhotou.

Autorem návrhu interiérů včetně svítidel, vestavěného a části volného nábytku je architekt Adolf Loos. Ten o domě prohlásil, že je to jeho nejkrásnější dům a oslavil v něm v úzkém kruhu přátel i své šedesáté narozeniny. Podařilo se mu zde nejdokonaleji ztělesnit myšlenky svého "Raumplanu". Strohost vnějších průčelí, komponovaných s rafinovanou rovnováhou nesymetrické symetrie okenních otvorů, kontrastuje s noblesní elegancí interiérů všech, i zdánlivě podružných místností. Návrh zahrady je společným dílem Adolfa Loose a německých zahradních architektů Camillo Schneidera, Karla Förstera a Hermanna Materna.

Znárodnění po roce 1948 radikálně zasáhlo do osudů rodiny Müllerových. Začalo kritické období v dějinách firmy Kapsa a Müller i Müllerovy vily prohloubené po smrti Františka Müllera (1951) zoufalým úsilím Milady Mülllerové a řady významných osobností o záchranu této významné architektonické památky. Vdově byl bezohledně vymezen v prostorách vily malý byt, ostatní místnosti sloužily jako kanceláře novým uživatelům. Úpravy, které v této souvislosti byly v domě provedeny, přinesly často zbytečné ztráty. Druhou, paradoxně pozitivní stránkou těchto peripetií bylo zakonzervování památky ve zcela výjimečně zachovalém stavu.

Po pádu komunistické vlády byla Müllerova vila na základě restitučního zákona vydána dceři Evě, která ji následně nabídla k prodeji. V médiích vypukla kampaň proti prodeji Müllerovy vily soukromé osobě kontroverzního finančníka. Díky intervenci Pražského grémia, zahraničních aktivistů a Zastupitelstva Prahy 6 Müllerovu vilu zakoupil Magistrát hlavního města Prahy. V červnu roku 1995 pak byla předána do správy Muzea hlavního města Prahy a následně prohlášena národní kulturní památkou. V letech 1998 - 2000 proběhla rozsáhlá rekonstrukce vily a 24. května 2000 byla ve vile slavnostně otevřena expozice a Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose.


Kalendárium

1928
14. 9. Dr. Müller kupuje stavební pozemek mezi ulicemi Nad hradním vodojemem a Střešovickou v Praze-Střešovicích
30. 9. zaslání smlouvy na vypracování plánů vily oběma architektům
20. 11. Dr. Müller podává žádost o povolení stavby
11. 12. zahájení prvního komisionálního šetření s podmínkou, že plány budou doplněny a poté se bude pokračovat
18. 12. vydáno nesouhlasné stanovisko regulačního úřadu se stavbou
28. 12. zahájení stavby přes neukončené stavební řízení

1929
8. 1. ukončení prvního komisionálního šetření stavebního úřadu
28. 1. zahájení druhého komisionálního šetření k vyřešení regulační stránky. Týž den zasílá Dr. Müller magistrátu pozměněné plány
15. 2. ukončení druhého komisionálního šetření s podmínkou zřízení veřejného schodiště podél severozápadní strany pozemku
19. 2. další nesouhlasné stanovisko regulačního úřadu
20. 2. nařízení stavebního úřadu o zastavení stavby do vydání právoplatného stavebního povolení
1. 3. zasedání městské stavební komise a městské rady, vydáno rozhodnutí o úpravě projektu podle požadavků regulačního úřadu
16. 3. zaslání upravených plánů půdy a jižního průčelí stavebnímu úřadu
19. 4. zamítnutí stavebního povolení městskou radou
26. 4. odvolání Dr. Müllera k zemskému soudu
14. 6. rozhodnutí zemského úřadu o udělení stavebního povolení
21. 6. vydání stavebního povolení podle opravených plánů městským stavebním úřadem
7/1929 dokončena hrubá stavba
5. 9. datace návrhů zahrady od Camillo Schneidera
12. 11. vydáno stavební povolení pro oplocení vily
12. 11. vydáno stavební povolení pro stavbu osobního a jídelního výtahu
10. 12. schváleno odvodňovací a kanalizační zařízení ve vile

1930
4. 3. oznámení Dr. Müllera o dokončení domu
5. 4. kolaudační komise magistrátu, stavba včetně několika změn zkolaudována. Dům dostává uliční číslo 14 a č. p. 642
30. 5. zkolaudovány oba výtahy

10/1931 - 1/1932 nové plány zahrady od Karla Förstera z Postupimi

1945 rodina Müllerova uhrazuje prostřednictvím 3/8 domu část milionářské dávky

1948 vila se stala tzv. "činžovní vilou", tzn. vila zůstává formálně ve vlastnictví původních majitelů, ti však nemohou vilu plně užívat a rozhodovat o jejích nájemnících

1955
15. 3. průmyslový odbor ONV Praha 5 rozhodl, aby část prostorů užívalo Uměleckoprůmyslové muzeum
12. 8. finanční odbor ONV Praha 5 rozhodl o přechodu domu do vlastnictví socialistického sektoru

1959 - 8. 12. předání prostorů mezi Národní galerií a Státním pedagogickým nakladatelstvím
1968 podzim po smrti Milady Müllerové byla nejdůležitější část zařízení vily a sbírek zakoupena Uměleckoprůmyslovým muzeem a Národní galerií
1968 - 15. 10. vila prohlášena kulturní památkou České republiky

1976 - 12. 3. vilu převzal do užívání Ústav marxismu-leninismu a zřídil zde archiv ÚV KSČ
1989 - po listopadu archiv ÚV KSČ z objektu vyklizen a 5/8 vráceno dceři Müllerových Evě Maternové

1995 hlavní město Praha odkupuje 5/8 vily od Evy Maternové a zbývající 3/8 převádí z majetku Městské části Prahy 6. Následně objekt převzalo od hlavního města Prahy do správy Muzeum hlavního města Prahy

1995 - 16. 8. Müllerova vila prohlášena národní kulturní památkou

1998 - 23. 11. zahájena realizace obnovy vily

2000
12. 5. kolaudace objektu
24. 5. ve vile slavnostně otevřena a zprovozněna expozice a Studijní a dokumentační centrum Adolfa Loose