O architektovi
Kalendárium

O SDC
Služby SDC

Rezervace prohlídky

Muzeum hlavního města Prahy
...

Výchozí stav vily a jejího vybavení před obnovou

Přes pohnutý osud a devastaci po roce 1948 byla Müllerova vila během celé své existence ušetřena zásadních přestaveb a adaptací. Do současnosti zůstalo zachováno nejen původní prostorové rozvržení, ale i podstata původních konstrukcí a použitých materiálů, převážná část vestavěného mobiliáře, podstatná část vybavení interiérů i rozsáhlý soubor součástí původní technické infrastruktury domu.
Významnými podklady pro stanovení koncepce obnovy byly prvotní průzkumy zpracované v roce 1997: stavebně-historický průzkum (provedli Státní ústav památkové péče a Karel Ksandr a kol.), stavebně-architektonický průzkum realizovali doc. ing. arch. Petr Urlich, CSc. a kol.
Zahájení přípravy rehabilitace Müllerovy vily bylo podmíněno také detailní dokumentací dochovaného stavu. Cílená fotodokumentace zaznamenala stav domu a jeho interiérů, zahrady i bezprostředního okolí. V rámci stavebně-architektonického průzkumu bylo provedeno podrobné zaměření souboru architektonických, stavebních a technických prvků.
Výjimečný stupeň zachování původního řešení předurčil koncepci obnovy s maximálním prezentováním unikátní prostorové skladby formou instalované památky. To umožnilo zahrnout do prohlídkové trasy návštěvníků nejen obytnou a společenskou část, kuchyňský i sanitární provoz, ale také soubor místností původního technického zázemí v suterénu domu (kotelna, prádelna, garáž a sklepy). Mimořádná architektonická a dokumentární hodnota spolu s vysokou mírou autenticity Müllerovy vily byly rozhodujícími aspekty i při volbě metody vlastní realizace, kde převažovala komplexní restaurátorská činnost.


Obnova exteriérů

Restaurování památek moderní architektury přináší řadu zcela specifických problémů vyplývajících z existence těch dobových technologií, s nimiž se dnes již běžně nesetkáme, neboť byly postupným vývojem buď vylepšeny, či naopak zcela opuštěny - někdy zřejmě i pro problematické technické parametry nebo nedostatečnou životnost, zjištěnou až po delším časovém odstupu.
Proto v některých případech bylo nutné řešit náhradu výrazně zničených prvků či doplnění chybějících komponentů. Před restaurováním bylo nutno zakrýt celou stavbu ochranným zastřešením, a ochránit tak originální materiály v domě.
Na balkonech a terasách zůstaly originální povrchy z přírodního litého asfaltu, které byly restaurovány. Avšak hlavní terasa a střecha byly natolik zničené, že bylo nutné provést rekonstrukci hydroizolace litého asfaltu s důslednou obnovou veškerých autentických detailů na základě zhodnocení nálezů na místě, starší fotodokumentace atd.
Problém vnějších omítek spočíval v nekvalitních zásazích v minulosti. Při poslední opravě v roce 1976 byla všechna průčelí opatřena nevhodnou disperzní nástřikovou hmotou šedé barvy, jež byla příčinou urychlení celkové degradace omítkových vrstev. V průběhu opravy byly sejmuty veškeré úpravy až na cihlové zdivo. Pečlivě byly zrekonstruovány podkladové omítky a štukové lícní vrstvy. Podařilo se docílit věrohodného barevného odstínu a dokonalé reprodukce povrchového zpracování líce nové štukové omítky.
Zahrada byla pečlivě rekonstruována podle dochovaných výkresů, které zahrnovaly i osazovací schémata.



Obnova interiérů

Nová dramatičnost loosovské architektury doložená v Müllerově vile je výjimečná svou nevyumělkovaností. Dům je scénou elementárních potřeb a plnění základních podmínek žití v prostotě a čistotě.
V rámci přípravy restaurování bylo nutné v rozsahu všech interiérů sejmout druhotné přemalby a latexové nátěry. Opatrné omytí stěn přineslo řadu dosud neznámých a překvapivých zjištění o původní barevnosti interiérů. Zároveň byly získány další přesné informace o původním umístění mobiliáře, svítidel, vypínačů a dalších elementů. Po zdokumentování nálezů a po korekcích projektového řešení byla restaurátorsky obnovena původní barevnost interiérů.

Prostor v Müllerově vile je hmotně vyřešen kompozici "Raumplanu", ale dramatičnost jak jednotlivých interiérů, tak i celku dotvářel architekt především barevností. Loosova věčná potřeba dynamizovat prostor je zde doložena střídáním kontrastních živých barev v místech, kde bychom tento efekt nehledali. Původní technické systémy v domě (vytápění, elektroinstalace, výtahy) byly obnoveny bez výrazných zásahů do originálních povrchů.