 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Pietní restaurování vily a její zahrady a velice citlivá instalace interiérů dovolují návštěvníkům, aby se náhle ocitli v roce 1930, na místech, o nichž se již tehdy psalo s obdivem a která díky řadě publikací zná celý svět.
Instalování původních interiérů umožňuje návštěvníkům plně pochopit originální Loosův přístup k zařizování a utváření prostředí pro život obyvatel. Při návrhu obytného domu uvažoval Loos nejen jako architekt, ale i jako psycholog. To je přínosem jeho tvorby, neboť vytvářel dům i interiéry pro konkrétní lidi a jejich individuální potřeby. Velkou předností domu je, že není postaven pro toho, kdo chodí kolem něj, ale pro toho, kdo v něm bydlí.
Müllerova vila je jedním z nejautentičtějších a nejúplněji zachovaných děl Adolfa Loose, a to nejen v prostorách obytných a reprezentativních, ale i v prostorách soukromých, jakými jsou koupelna, WC, kuchyně či ložnice. Zachováno je také provozní zázemí domu: prádelna, sklepy, kotelna, garáž atd.
V následující části Vás provedeme nejvýznamnějšími prostorami Müllerovy vily. Poklepnutím na jednotlivé obrázky si je můžete zvětšit na celou plochu obrazovky. Z některých místností máte navíc odkaz na prohlídku místnosti ve virtuální realitě (technologie QuickTime VR).
Mezi zajímavé prostory vily patří: chodba, hala, obývací pokoj, jídelna, kuchyně, budoár, knihovna, koupelna, ložnice, pánská šatna, dámská šatna, dětské pokoje, Studijní a dokumentační cetrum, japonský salon, fotokomora, terasa, kotelna, garáž.
 |
Chodba upoutá nezvyklým barevným souzvukem mitisové zeleně obkladů z opakního skla a syté barvy terakota na podlaze a podstropním vlysu. Červený radiátor je záměrně umístěn na exponovaném místě. Podle A. Loose jsou technické prvky nejen funkčním zařízením domu, ale mají také plné právo podílet se na celkovém estetickém vzhledu interiérů. |
 |
I zde se setkáváme se zajímavou hrou kontrastních barev: podlahové dlaždice mají zemitou barvu terakota, obložení stěn, opakující z jiných Loosových interiérů známý motiv čtverců, je bíle lakované. Barevnou kompozici prostoru uzavírá překvapivě zářivý strop barvy benátské podvečerní oblohy. Součástí haly je šatna s věšáky a zrcadlem, umístěná v široké nice vyložené japonskou rohoží. |
 |
Obývací pokoj byl centrem kulturního života rodiny a širokého okruhu jejích přátel. Kompozice pokoje je vynikajícím dokladem Loosovy originální koncepce budování prostoru známé pod pojmem "Raumplan". Obývací pokoj je propojen s jídelnou situovanou v polopatře a s dámským budoárem, ke kterému vede točité schodiště. Otevřené schodiště pak volně pokračuje do vyšších podlaží. Realizaci takovéto prostorové koncepce umožnila redukce celé jedné plné stěny na tři nosné pilíře, čímž vznikl nezvyklý, pohledově bohatý a členitý prostor. Je zde soustředěn sedací nábytek různých typů s kulatým stolem uprostřed. Nápadná jsou dvě křesla shodného tvaru a neobvyklého vzhledu lišící se barvou sametových potahů: jedno, určené pro pána domu, má olivově zelenou barvu a je poněkud větší, druhé, dámské, je barvy růžové. |
 |
Centrem jídelny je kulatý stůl nesený jedin oktogonální nohou. Desku stolu je možné zvětšit přidáním jednoho, či dvou mahagonových mezikruží na průměr 170, nebo 230 cm, takže poskytne dostatek místa pro dvanáct, či osmnáct stolovníků. Jídelna má dvě stěny otevřené: do obývacího pokoje a na schodiště do pater. Tuto stěnu bylo možné zastřít závěsem. U jediné plné stěny je mezi dva kubusy vestavěného nábytku vkomponována odkládací syenitová deska. Nad ni Adolf Loos instaloval skupinu olejomaleb významného českého symbolisty Jana Preislera. |
 |
Zařízení kuchyně bylo v době vzniku vily velmi moderní. Představovalo typ tzv. americké kuchyně, jejíž celkové zařízení mělo maximálně usnadňovat přípravu jídla a obsluhu rodiny. Kuchyňský nábytek je z měkkého dřeva, žlutě lakovaný. Nevelký počet úložných prostorů v kuchyni umožňovala rozsáhlost spíže a velký počet polic ve sklepě. Kuchyně měla jídelní výtah do pater. |
 |
Budoár je nejvíce členěnou místností v domě. Loos zde vtipně zkomponoval poměrně malou místnost podle principu "Raumplanu" a rozčlenil ji do dvou horizontálních rovin: první, umístěná na vyšší úrovni, je tvořena úzkou chodbičkou ústící v nice se sedacím koutem, kde paní domu trávila čas příjemným rozhovorem s přítelkyněmi občas sledujíc dění v obývacím pokoji, druhá umístěná níže, byla určena k odpolednímu odpočinku paní Müllerové. |
 |
Knihovna působí velice seriózně a důstojně především díky tmavým tónům mahagonového obložení stěn a vestavěných polic na knihy a také díky umístění dvou tmavou kůží potažených pohovek. Originální detail řešení psacího stolu potvrzuje Loosovo autorství. Naproti stolu je umístěno velké, členité zrcadlo a pod ním krb s kachlovým obložením z delftské fajánse. |
 |
Kouplna je považována za jeden z nejkrásnějších interiérů v domě. Byla uvedena do původního stavu. Vybavena je luxusním zařízením anglické značky TWYFORDS. |
 |
Ložnice je zařízena nábytkem ze dřeva americké hrušky. Nad každou z postelí visí stahovací lampa s textilním stínidlem. Stěny ložnice kryjí původní restaurované tapety s tištěnými přímořskými motivy, jež byly dovezeny z Francie. |
 |
Pánská šatna působí stroze. Skříně mají jednotný vzhled a doplňuje je stejně vysoká věšáková stěna. Vestavěné šatní skříně mají vysouvací tyče na zavěšení ramínek a vnitřní strany dveří opatřené zrcadly. Prádelní skříně jsou vybaveny vysouvacími policemi anglického typu. |
 |
Dámská šatna je světlá a zjemnělá, což je patrné i v půdorysu, který není pravoúhlý: jedna z kratších stran je zakončena obloukem, do něhož je vkomponována trojice vysokých vestavěných zrcadel. Po stranách okna jsou dva kubusy vysokých skříněk na ukládání klobouků a bot. Mezi ně je vložen toaletní stůl se dvěma řadami zásuvek po stranách a s odklápěcí střední deskou, na spodní straně opatřenou zrcadlem. Šatní skříně mají originální věšákové vyklápěcí zařízení, spojené řetízky, prádelní skříně jsou opatřeny vysouvacími policemi anglického typu. |
 |
Dětské pokoje jsou zařízeny žlutě a modře lakovaným nábytkem z měkkého dřeva. Nepostradatelným barevným komponentem jsou opět červeně natřené radiátory. V herně se barevně uplatňuje ještě černá školní tabule. |
|
|
|
 |
Součástí projektu restaurování objektu Müllerovy vily bylo zřízení Studijního a dokumentačního centra Adolfa Loose, které je dnes umístěno v prostorách bývalého hostinského pokoje a místnosti původně určené pro služku. Ambicí centra je stát se výlučným střediskem pro výzkum a interpretaci díla Adolfa Loose, jeho žáků a pokračovatelů, což umožní rozšířit význam a funkci objektu nad rámec pouhé instalované památky. |
 |
Interiér jídelny v japonizujícím stylu prozrazuje známky kavárenské estetiky interiérů dvacátých a třicátých let. Jedná se o typ velice populární v tomto období - o jídelnu s vestavěným bufetem, nad kterým bylo umístěno zrcadlo. Nábytek je vestavěný, zeleně lakovaný s černými detaily. Kulatý stůl na jedné noze je tvarově shodný se stolem v dolní jídelně. Jeho desku ze světlého dřeva však nelze rozšiřovat podle počtu hostů. Pohovka v čele jídelny, opět vložená mezi dva kubusy, je čalouněna látkou tkanou z netradičního materiálu - z koňských žíní, které v horkém létě příjemně chladí. |
 |
Dnes je zde umístěna stálá expozice o životě a díle Adolfa Loose a o historii Müllerovy vily. Expozice nemá pouze informativní charakter, klade si za úkol doprovázet návštěvníka v jeho duchovním prožívání domu. |
 |
Terasa má liché okno, které kdysi rámovalo výhled na Pražský hrad. Dnes je výhled zčásti zastíněn vzrostlými stromy sousedních zahrad. Na terasu je zavedena voda: je zde sprcha i květiny v nádobách. Podle svědectví pamětníků zde kvetly ohnivé zlaté řeřichy. |
 |
V kotelně nalezneme dva původní kotle zn. Stroebel. Dochovalo se i původní nářadí k jejich obsluze. Stěny kotelny jsou bílé s tmavým soklem, což odpovídá původnímu stavu. Při rekonstrukci bylo ústřední topení napojeno na plynový zdroj. Kotelna zůstala zachována jako doklad dobového technického vybavení. |
 |
Garáž byla dimenzována pro dvě osobní auta. Dnes zde parkuje jedno dobové auto. |