"Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech (kubusech). Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne neexistuje žádné přízemí, první patro apod... U mne jde pouze o související kontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy atd. Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přece vyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostory tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň aby byl i účelný, v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství, zatímco pro mne je to velká samozřejmost. Domnívám se tedy, vraceje se k vaší otázce, že toto prostorové působení a tuto prostorovou úspornost se mi doposud nejlépe podařilo uskutečnit právě v domě Dr. Müllera."

Adolf Loos, stenogram rozhovoru v Plzni, 1930

....

Kompozice vnitřního, především obytného prostoru rodinných domů Adolfa Loose je založena na zcela unikátní architektonické myšlence, a sice na principu prostorového strukturování půdorysu, tzv. "Raumplanu". "Raumplan" ztělesňuje kromě jiného Loosovo chápání ekonomičnosti a účelnosti a Loos ho uplatnil i v návrzích sociálního bydlení. "Raumplan" spočívá v odstupňování výšek jednotlivých místností podle jejich funkce i symbolického významu. Uspořádání a rozdělení vnitřních prostor, kresbu "Raumplanu", lze vysledovat i na vnějších zdech domů, na průčelích. Svislá rovina bezozdobných vnějších zdí obkresluje v nižších úrovních půdorys stavby a teprve ve vyšších úrovních je rozložena do několika vzájemně posunutých vrstev, které formují například předsazený sokl suterénních místností nebo vysunutý balkon. V důsledku toho se průčelí domů jeví jako soustava předsunutých a zasunutých rovin, přísně respektujících přímku a pravý úhel.